Pro spojité jevy
- Používáme především páskovou legendu (viz obrázek – D)[1]
- Popisujeme hranice mezi jednotlivými dotýkajícími se úseky[1]
- Orientace stupnice:
- při vorodovné orientaci
- nižší hodnoty vlevo, nárůst směrem doprava[1]
- při svislé orientaci
- hodnoty narůstají odspodu, nejvyšší hodnoty jsou nahoře[1]
- např. nadmořská výška
- hodnoty narůstají odspodu, nejvyšší hodnoty jsou nahoře[1]
- při vorodovné orientaci
Pro diskrétní jevy
- Legenda rozdělená na samostatné nedotýkající se úseky (viz obrázek – B a C)[1]
- Popis pomocí intervalů[1]
- Orientace stupnice:
- při vodorovné orientaci
- nižší hodnoty vlevo, směrem doprava narůstají[1]
- při svislé orientaci
- obvykle nejnižší hodnota nahoře, směrem dolů narůstá[1]
- při vodorovné orientaci
- Znázorňujeme-li odchylku hodnot od střední hodnoty (např. 0 °C), uvádí se tato hodnota do středu legendy[1]
- nižší hodnoty se znázorňují obvykle pod (resp. vlevo od) střední hodnotou[1]
- vyšší hodnoty obvykle nad (resp. vpravo od) stanovenou střední hodnotou[1]
Zásady pro popis intervalů
- Každá hodnota, která má být v mapě zachycena, musí padnout právě do jednoho intervalu[1]
- Proto musí být splněny podmínky:
- jednoznačnost – tedy intervaly se nepřekrývají[1]
- pokrytí celého oboru hodnot – intervaly v legendě obsahují všechny hodnoty jevu, ketrých v mapě nabývá[1]
- v případě spojitého jevu – celý interval mezi minimem a maximem[1]
- v případě diskrétního jevu – musí být intervaly pokryty nabývané hodnoty jevu[1]
- U páskové legendy jsou čísla umístěna svými středy do rozhraní mezi pásmy (viz obrázek – D)[1]
- intervaly jsou zprava uzavřené a zleva otevřené, tedy hraniční hodnota spadá do nižšího intervalu[1]
- na příkladu hypsometrie výše – hodnota 200 m. n. m. zapadá do levého intervalu[1]
- použití páskové stupnice především pro spojité jevy
- nedochází k vynechání žádné hodnoty
- intervaly jsou zprava uzavřené a zleva otevřené, tedy hraniční hodnota spadá do nižšího intervalu[1]
- Při použití legendy s rozdělenými úseky
- pro celočíselné jevy – intervaly na sebe navazují[1]
- např. 1-4, 5-9, 10-14, …
- nikdy 1-5, 5-10, 10-15 – nebylo by jisté, kam hraniční hodnoty spadají
- pro neceločíselné jevy – intervaly A až B + epsilon[1]
- epsilon je malá hodnota zohledňující přesnost jevu[1]
- např. 1-5; 5,1-10; 10,1-15; …
- v příkladu bylo zvoleno epsilon 0,1, předpokládáme tedy, že neexistují hodnoty 5,05 a podobné[1]
- minimální rozestup hodnot jevu musí být stejný nebo větší, než je hodnota epsilon
- použití rozdělených úseků je vhodné pro diskrétní jevy[1]
- pro celočíselné jevy – intervaly na sebe navazují[1]
- U funkční stupnice je doporučováno pod křivkou narýsovat aspoň tři diagramy (v oblasti nízkých, středních a vysokých hodnot)[3]
- odhad velikostí uživatelem je výrazně přesnější[3]
- Všechny hodnoty psány se stejným počtem desetinných míst[1]
- včetně nuly za desetinnou čárkou[1]
- V intervalu používáme pomlčku, nikoliv spojník[1]
- za pomlčku se běžně mezera nepíše, proto se interval napíše”10‒20″[2]
- pro velmi dlouhá čísla je možné pro větší přeheldnost přidat mezery okolo pomlčky “1200,001 – 1500,000”[2]
- Krajní hodnoty není vždy nutné popsat, nicméně je to žádoucí [1]
- zpravidla krajní výrazy uvádíme s popisem:
- méně než X, X a méně a < X
- více než X. X a více a > X
- zpravidla krajní výrazy uvádíme s popisem:
- Žádoucí je popis krajních hodnot uvést, pokud je jimi jev ze své podstaty ohraničen[1]
- např. “6,3-10,0” je více vypovídající než uvedení “10,0 a méně”[2]
- uvedením minima a maxima dojde k upřesnění rozmezí hodnot, kterých jev na mapě nabývá[1]
- obdobně lze postupovat, i pokud je v souboru jedna odlehlá hodnota[2]
- např místo „150,1–300,0“ a „300,1 a více“ použít „150,1 – 300,0“ a „554,8“
- poslední hodnota není interval, ale jednoprvková množina[2]
- např místo „150,1–300,0“ a „300,1 a více“ použít „150,1 – 300,0“ a „554,8“
- např. “6,3-10,0” je více vypovídající než uvedení “10,0 a méně”[2]
- Hodnoty intervalu je lépe volit 0,0-5,0 a 5,1-10,0, než 0,0-4,9 a 5,0-9,9[1]
- psychologicky se koncová hodnota 9 jeví nižší[1]
- Pro celočíselné hodnoty je lepší volit 0-1000, 1001-2000,… než 0-999, 1000-1999 atd…[1]
- psychologicky se koncová hodnota 9 jeví nižší[1]
–> Zpět na rozcestník kartografie
Zdroje
[1] Lysák, Jaroš, Krause, Tomková: O legendě intervalových stupnic tematických map. Geografické rozhledy 5/2018, dostupné zde.
[2] Jaroš, Lysák: Kartogram. Moderní geoinformační metody ve výuce GIS, 2014, dostupné zde.
[3] Voženílek, V., Kaňok, J., a kol.(2011): Metody tematické kartografie – Vizualizace prostorových jevů. Stupnice v kartografii. Univerzita Palackého v Olomouci, 216s. 9788024427904