Parametry písma

Rod písma (= font, rodina)

• Kvalitativní rozlišení_[2]
• V jedné mapě stačí malý počet rodů písma_[2]
  • titul, podtitul, legenda, tiráž a měřítko se píší stejným rodem písma_[5]
    • může být rozlišeno různými řezy_[5]
  • maximálně lze použít dva rody, které musí být vzájemně snadnou odlišitelné_[5]
• Používat jednoduché (nedekorativní) a bezpatkové_[2]
  • použití patkového jen pro popis přírodních jevů (popis toku)_[2]
    • při použití patkového je nutné brát v potaz i dynamiku písma (kontrast mezi tlustými a tenkými částmi linky) _[3]

• Aby spolu písmo opticky ladilo, musí mít podobnou střední výšku (viz obrázek) a délky horních a dolních dotahů_[3]
• Písma s větší střední výškou jsou čitelnější v malých velikostech_[3]
  • více prostoru v bříškách liter usnadňuje rozlišení podobných písmen “e”, “c” a “o”_[3]
  • písmena s velkou střední výškou jsou také méně ovlivněna rozpíjením inkoustu_[3]

• Dát pozor na zpracování písma – především záměnu malé “l”, velké “i” a číslo “1”_[3]
  • problém především u kódových názvů
• Při výběru méně běžného fontu je třeba se ujistit, zdali obsahuje všechny znaky všech abeced, které se na mapě objeví_[3]
  • je dobré ověřit i funkčnost vyrovnávání písmen (kerning) s českou diakritikou_[3]

Velikost písma

• Kvantitativní rozlišení_[2]
  • odpovídá významu popisovaného prvku a jeho velikosti_[5]
    • malé sídlo malým písmem, velké sídlo větším…
• Udávána v tiskařských bodech
  • velikost písma omezuje vertikálně velikost řádku včetně dotahů písmen (“ocásků u f, p..”), zadané velikosti tak žádné písmeno nedosáhne_[3]
  • různá písma jsou při stejné velikosti různě veliká_[3]
• Nejmenší doporučená velikost písma je 6 nebo 7 bodů_[3]
  • při tisku v profesionální tiskárně a mapa je určena pro prohlížení v klidu na stole (např. atlas), mohl by čtenář akceptovat i velikost 5 bodů_[3]
• Pozor na kurzívu při malých velkostech, je méně čitelná než ostatní řezy písma_[3]
• Na jedné mapě by nemělo být použito více než 5 velikostí jednoho rodu písma_[5]
  • minimální rozdíl mezi velikostmi písma 2 typografické body (0,8 mm)_[5]
    • nutné snadno rozlišit jednotlivé velikosti použitého písma_[5]

Řez písma (= tučně x kurzíva)

• Kvantitativní i kvalitativní rozlišení_[2]
  • kvalitativní – například rozlišení typu objektu: město normálně, ostrov kurzívou_[2]
  • kvantitativní – například velké sídlo tučně, malé normálně, vesnice kurzívou_[2]
• Používat raději zúžené řezy než písmo digitálně zužovat v GIS_[3]
  • zúžený řez písma má navrženou tloušťku svislých i vodorovných čar odpovídající zúžení_[3]
  • tečky nad písmeny se zúžením mění na elipsy_[3]

Velikost písmen (= VERZÁLKY x Kapitálky)

• Používat jen zřídka, rychle zaplňují mapu_[2]
• Pro rozlehlé areálové nebo významné bodové objekty_[2]

Barva

• Kvalitativní rozlišení_[2]
  • použití dle zásad použití barev
• Vychází z barvy znaku (ovšem ne nezbytně)_[2]
  • princip asociace (vodstvo modře, výškopis hnědě, …)_[5]
  • pokud se jedná o popis tematických dat, může popisek stejné barvy jejich váhu podpořit_[4]
• Je třeba brát ohledy na technologii tisku (pro analogovou mapu)_[4]
  • popisky černou, šedou a v odstínech azurové (popřípadně purpurové a žluté) lze používat i u velikosti 6 a méně_[4]
    • purpurová má omezené využití, žlutá zase zanikne na světlém pozadí – naopak je vhodná, pokud je pozadí tmavé[4]
  • popisky míchaných barev jsou v těchto velikostech náchylné na soutisk, který sníží čitelnost popisu_[4]

• Při volbě barvy popisu je nutné brát ohledy na vzájemný kontrast s podkladem_[4]
  • při nízkém kontrastu je možné problém vyřešit zesvětlením jedné barvy a ztmaveném druhé_[4]

Podtržení

• Výjimečné použití_[2]
  • používáno pro hlavní města

Proklad řádků

• Řádkování popisků v mapě by mělo být minimální, aby se písmena obou řádků takřka dotýkala_[4]
  • pokud je popis prvku na více řádků, při velké mezeře by mohl čtenář pochopit druhý řádek jako popis jiného prvku_[4]
• U souvislého textu doprovodu mapy je lepší volit řádkování větší (120 % velikosti písma), pro text malým písmem ještě vyšší (150 %)_[4]

Prostrkání (proložení/rozpal) znaků

• Čím je písmo větší, tím víc potřebuje zúžit mezery mezi písmeny, naopak drobné písmo se lépe čte se zvětšenými mezerami_[4]
  • obecné pravidlo – na mapě umožní zlepšit čitelnost malého textu, aniž by bylo nutné zvětšovat písmo_[4]
    • zachovává tak rozdíly mezi různými kategoriemi popisu_[4]
  • mezery mezi jednotlivými dvojicemi písmen jsou definovány vyrovnáváním (viz rod písma), úprava prostrkání pouze upravuje velikost těchto mezer_[4]
• Větší proložení písmen je doporučeno pro popis zakřivených linií, například vodních toků_[4]
  • zamezí se zhuštění a překryvu písmen_[4]
• Extrémně velké prostrkání lze využít pro roztáhnutí popisu po velké ploše, např. popis horského masivu_[4]

Stínování

• Pomáhá oddělit text od pozadí
  • vytváří kopii textu, která je vykreslena v zadané vzdálenosti – efekt nadnášení textu nad plochu mapy_[4]
• Snadno může čitelnost textu zhoršit, zvlášť pokud mezi písmem a stínem prosvítá kresba_[4]
• Nejpřirozenější poloha stínu je při osvětlení shora – zleva_[4]

Aureola (halo)

• Pomáhá oddělit text od pozadí
  • vytváří kolem písma obrys v zadané velikosti a barvě – efekt odloučení popisku od okolní kresby (při bílém halo)_[4]
• Velikost aureoly by měla být volena tak, aby nebyla vidět kresba mapy v bříškách písmen nebo v mezerách mezi písmeny ve slově_[4]

---

---

–> Zpět na rozcestník kartografie

Zdroje

[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 5 – popis a písmo v mapách. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Lysák, J.: Popis na mapách. Dostupné zde.
[3] Souček: Typografie pro kartografy – část 1. ArcRevue 1/2014. Dostupné zde.
[4] Souček: Typografie pro kartografy – část 2. ArcRevue 2/2014. Dostupné zde.
[5] Voženílek, V., Kaňok, J., a kol.(2011): Metody tematické kartografie – Vizualizace prostorových jevů. Specifické aspekty vyjadřovacích prostředků. Univerzita Palackého v Olomouci, 216s. 9788024427904