Jinak též směrová růžice, je grafické vyjádření orientace mapy ke světovým stranám, nejčastěji v podobě magnetické střelky.[1]
- Uvádí se vždy, s výjimkou 3 případů:
- obsahuje-li mapa zeměpisnou síť[1]
- poledníky, rovnoběžky
- jedná se o známé území a mapa je zároveň orientována na sever[1]
- území ČR, kontinent, mapa světa a pod.
- je-li mapa součástí mapového souboru, kde je celé dílo orientováno stejným směrem[1]
- obsahuje-li mapa zeměpisnou síť[1]
- Popis směrovky musí být ve stejném jazyce, jako je jazyk mapy[1]
- na česky popsané mapě nebude N (North) ale S (sever)
- Nepoužívat, pokud není na celém území konstantní směr severu[2]
- platí především pro mapy malého a středního měřítka, kdy ačkoliv je mapa orientována primárně k severu, není sever na celé ploše stejným směrem, viz obrázek níže
Zdroj
- Grafický vzhled směrovky by měl korespondovat se vzhledem mapy[2]
- složité růžice jsou vhodné pro historické mapy, pro běžné mapy je vhodnější jednoduchý, nenápadný design
Mapa je očividně provedena v Křovákově zobrazení, které se pro mapy malých měřítek nedoporučuje. Území není orientováno k severu (navzdory směrovce), ale úhel vůči severu se pohybuje od 4,5 ° na východě, až po takřka 10 ° na západě. Vhodnější by bylo použít jiné zobrazení a směrovku vynechat.[2]
Zdroj
Mapa Evropy orientovaná na západ, zdroj
–> Zpět na rozcestník kartografie
Zdroje
[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Jaroš, Lysák: Mimorámové údaje. Moderní geoinformační metody ve výuce GIS, dostupné zde.