Legenda

Legenda mapy vysvětluje význam značek na mapě použitých a je tudíž povinným prvkem každé mapy. Výjimkou jsou pouze mapy v atlasech a souborech map, které mají legendu společnou v úvodu a jednotlivé listy ji tak obsahovat nemusí._[1] Nejlepší legenda je taková, která není vzhledem k názornosti použitých znaků ani potřeba. Legenda musí splňovat několik základních zásad:

Zásady pro tvorbu legend

1. Zásada úplnosti

• Obsahuje všechny znaky použité v mapě
  • = co je v mapě, to je v legendě_[4]
• Nesmí obsahovat znaky, které nejsou použity v mapě_[4]
• Na tematické mapě obsahuje především prvky tematického obsahu_[1]
  • prvky topografického podkladu obsahovat nemusí_[1]
    • pokud jsou pro čtenáře dostatečně srozumitelné[4]
  • vyžadují-li zvláštnosti území uvedení topografického podkladu v legendě, umisťují se až za tematický obsah_[1]
• Neobsahuje matematické, pomocné a doplňkové prvky obsahu_[1]
  • např. souřadnicová síť
• Popis se do legendy uvádět nemusí_[3]
  • pokud je popis jednoho jevu či znaku graficky rozlišen, uvádí se i do legendy_[2]
    • např. pokud jsou sídla různých kategorií rozlišena i velikostí písma musí být v legendě i popis_[2]
  • pokud je popis vázán na konkrétní znak, pak se znak uvádí i s popisem_[2]
    • př. názvy hor, jeskyně, … viz obrázek
• Popis prvků legendě odpovídá popisu prvků v mapě_[2]
  • na mapě Jeseníků nebude v legendě jako kótovaný bod Sněžka ale Praděd

2. Zásada nezávislosti

• Znaky musí jednoznačně vyjadřovat obsah mapy
  • nemohou existovat překrývající se kategorie
    • např. stromy a listnaté stromy; auta a osobní auta (osobní auta jsou podmnožinou aut)_[3] …

3. Zásada uspořádanosti

• Znaky jsou uspořádány do skupin podle tematických okruhů_[3]
  • logická a hierarchická posloupnost znaků ve skupinách
    • např. skupina komunikací: nejprve jsou dálnice -> rychlostní silnice -> komunikace 1. třídy -> … -> nejníže jsou účelové komunikace
  • znaky ve skupině řadíme dle geometrie_[2]
• Optimálně 25 – 30 znaků v legendě, ve skupinách maximálně po 7 znacích_[1]
• Lze využít číslování a odlišení písmem_[1]
• Uspořádání legendy odpovídá významu jevů na mapě nebo hierarchii_[1]
  • u tematické mapy tak topografický obsah řadíme nakonec, nebo jej zcela vynecháváme_[2]
• Při menším počtu znaků (do 7 znaků) neuspořádáváme znaky do skupin, ale řadíme dle geometrie_[1]
  • nejprve bodové, pak liniové a nakonec plošné znaky

4. Zásada souladu s mapou

• Provedení znaků musí být shodné v legendě i v mapovém poli
  • tzn. stejnou velikostí, tvarem, barvou, hustotou rastru, směrem a dalšími proměnnými_[1]
    • jakákoliv odlišnost může být uživatelem interpretována jako vyjádření odlišné kvality nebo kvantity daného jevu_[1]
• Plošný znak s liniovým rastrem musí v legendě obsahovat aspoň dvě linie rastru_[2]
  • aby bylo jednoznačně možné stanovit rozestup linií (viz obrázek) _[2]
• Plošný znak s bodovým rastrem musí obsahovat tolik bodů, aby bylo jasné, že se jedná o rastr_[2]
  • uvedení jediného bodu je naprosto nepřípustné, mohlo by dojít k záměně se samostatným bodovým znakem (viz obrázek)_[2]
• U přerušovaných linií musí legenda obsahovat alespoň dva celé segmenty linie_[2]
  • tzn. alespoň dvě celé čárky (viz obrázek)

• Plošný znak s výplní i obrysem musí obsahovat obojí i v legendě_[2]
  • příkladem bývá barevná hypsometrie viz. obrázek

5. Zásada srozumitelnosti

• Text v legendě psán jednoduše, bez dlouhých spojení a cizích výrazů_[2]
  • vyhnout se i málo známým odborným termínům a zkratkám_[4]
• Popisy významů začínají malým písmem a jsou zarovnány_[2]
• Nenadepisovat slovem “Legenda”
  • výjimkou jsou pouze rozsáhlá mapová díla a atlasy, kde legenda tvoří samostatnou kapitolu nebo přílohu_[2]
  • “vysvětlivky” či “klíč” nelze akceptovat nikdy_[2]
• Strukturovaná legenda
  • má každou úroveň odlišným řezem (nejlépe stejného) písma_[3]
    • např. odlišnou tloušťkou, velikostí, verzálkami, …
  • každá úroveň je odsazená
  • i když je ve skupině jediná kategorie, musí být jako skupina popsána_[1]
• Pokud je znakem v mapě reprezentován jeden výskyt daného prvku, je v legendě popsán jednotným číslem_[4]
  • např. les, louka
• Vyjadřuje-li znak v legendě více jevů nebo objektů, nepoužívá se množné číslo_[1]
  • použijeme opis v jednotném čísle_[1]
    • např. chatová oblast (nikoliv chaty)_[1]
  • pozn. v rozporu s [4], kde vyjadřuje-li znak v legendě více jevů nebo objektů, používá se množné číslo (např. chaty)
• Znaky pro přírodní objekty v legendě nepravidelným tvarem_[2]
  • např. křivka místo linie pro řeku, vodní plocha nepravidelným oválem místo obdélníku a pod._[2]
• Znaky umělého charakteru pravidelným tvarem_[2]
  • stejně jako znaky pro přírodní objekty by měly odrážet tvarové specifika reálných objektů, viz obrázek_[2]

• Pokud mapa obsahuje vrstevnice či jiné izolinie, je v legendě uveden jejich interval_[2]
  • buďto v popisu příslušné linie nebo jako samostatná informace_[2]
• Hranice areálů v legendě liniovým znakem_[2]

• Legendu umisťujeme poblíž mapového pole
  • neplatí, pokud legenda není součástí stejného mapového listu jako mapové pole_[2]

Generalizace legendy

Využita pokud se mění měřítko mapy, koncepce nebo rozsah obsahu_[4]

Metody generalizace legendy

• Zevšeobecňování
  • zvětšování intervalů velikostních stupnic_[4]
  • sdružování kategorií a skupin v legendě do jednoho společného znaku_[4]
• Vytvoření souborné legendy
  • vytváří se pro mapy, jejichž legendy jsou založeny na různých variantách klasifikací, jejichž nižší kategorie se shodují_[4]
• Rozdělení obsahu mapy
  • přeměna bodových znaků na areály nebo naopak areálových znaků na body_[4]
• Uspořádání znaků legendy
  • zevšeobecňování obsahu mapy a vyjadřovacích prostředků_[4]
    • např. legenda ve formě tabulky se změní na na legendu jednoduchou nebo je rozdělena do skupin různého řádu pomocí rozdílných nadpisů_[4]

---

–> Zpět na rozcestník kartografie

Zdroje

[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 3 – legenda mapy. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Jaroš, Lysák: Mimorámové údaje. Moderní geoinformační metody ve výuce GIS, dostupné zde.
[3] Bláha, Hudeček: O legendě (nejen) tematických map. Geografické rozhledy 2/2008, dostupné zde.
[4] Voženílek, V., Kaňok, J., a kol.(2011): Metody tematické kartografie – Vizualizace prostorových jevů. Legenda tematických map. Univerzita Palackého v Olomouci, 216s. 9788024427904