Jedná se o rozmístění prvků na mapovém listu. Závisí především na účelu a měřítku mapy, kartografickém zobrazení, tvaru a velikosti znázorňovaného území a na formátu mapového listu. Zabezpečuje rychlé a snadné sdělení informací z mapy[1]
- Mapa musí obsahovat všechny základní kompoziční prvky – mapové pole, název, legendu, tiráž a měřítko
- výjimkou jsou rozsáhlější mapové díla (státní mapová díla, atlasy), ve kterých jsou některé prvky vloženy pouze do úvodu díla[1]
- Nadstavbové prvky musí souviset s tématem mapy[1]
- Mapové pole jakožto nejdůležitější prvek zabírá většinu plochy mapy
- minimálně 2/3 plochy[1]
- Mapový list nesmí obsahovat velké prázdné plochy, ale ani nevyváženě zaplněné části[1]
- Kompoziční prvky se nesmějí dotýkat či překrývat
- Spolu se znázorněním daného území (vymezeného přírodními nebo administrativními hranicemi) by měly být znázorněny i přilehlé oblasti[2]
- “ostrovní mapy” brání studiu širších souvislostí, jejich použití by proto mělo být řádně zváženo[2]
- Zaplnění okrajových míst mapy doplňkovými prvky nesmí bránit studiu širších souvislotí[2]
5 – Přílišné zaplnění mapy margináliemi (kompozičními prvky) a následné znemožnění kontextu s okolím
6 – Ostrovní mapa, opět znemožňující studium širších souvislostí
Zdroj [2]
–> Zpět na rozcestník kartografie
Zdroje
[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 4 – kompozice mapy. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Drápela: Vybrané kapitoly z kartografie. Univerzita J. E. Purkyně, 1983, 128 s.