Kartogramy a pseudokartogramy

  • Vždy znázorňují relativní data
  • Použití pro kvantitativní srovnání územních celků[2]
    • ve zvláštních případech i k regionalizaci jevu[2]

Kartogram

  • = pravý kartogram
  • Přepočet kvantitativních dat na jednotku plochy dílčího územního celku[1]
    • např. počet obyvatel na 1 km2, hustota říční sítě na 10 km2, výnos plodiny na ha obce…
  • Pokud se podíl nevztahuje k celé ploše, nejedná se již o kartogram[1]
    • např. průměrný výnos plodiny z 1 ha počítaný jen z orné půdy není kartogram[1]
      • orná půda tvoří jen část regionu, každý dílčí celek má jiný podíl orné půdy
    • kartogram musí vystihovat srovnatelnou intenzitu jevu v celém území[1]
      • = užití pseudokartogramu

Pseudokartogram

  • = nepravý kartogram
  • Relativní data nejsou vztažena k ploše územních celků[1]
    • např. podíl lesů na ploše okresu v procentech, přirozený přírůstek na 1000 obyvatel, index maskulinity, průměrný výnos žita nepřepočtený na celou plochu okresu[1]
  • Lze použít pouze tehdy, pokud mají celky přibližně stejnou velikost ploch, na které se jev přepočítává[2]

Územní celky

  • Nutné rozdělení území na dílčí celky – zpravidla podle typu zpracovávaného jevu[1]
    • fyzickogeografické jevy – volí se odpovídající fyzickogeografické jednotky
      • povodí, geomorfologické jednotky
    • socioekonomické jevy – volí se odpovídající administrativní celky
      • obec, kraj, okres…
  • Kartogramy – nezáleží na různé velikosti územních celků
    • hodnoty se přepočítávají na celou jejich plochu[1]
  • Pseudokartogramy – volí se územní celky o přibližně stejné velikosti
    • minimalizování vlivu přepočtu na jinou veličinu, než plochu celku[1]
      • snížení šance možné chybné interpretace

Druhy kartogramů a pseudokartogramů

  • Celkový počet cca 22 druhů[1]
    • běžné používáno jen několik
  • Podle počtu znázorňovaných jevů
    • Jednoduché – vyjadřují jen jeden jev
    • Složené – vyjadřují dva nebo více jevů
  • Podle způsobu interpretace
    • Strukturní
    • Tečkové
    • Čárové
  • Podle kartografického vyjádření jevu
    • Areálové – jev je vyjádřen v územních celcích
    • Diagramové – relativní jev vyjádřen v diagramech

Areálové (pseudo)kartogramy

  • Jev je vyjádřen v ploše – buďto geografické nebo statistické jednotce[4]

1. Jednoduché (pseudo)kartogramy

  • Vyjadřují pouze jeden jev v různých formách znázornění[2]

Homogenní

  • Nejčastější a nejjednodušší
  • Celek je pokryt odstíny nebo rastrem podle předem stanovené stupnice[1]
Jednoduchý pseudokartogram homogenní
Zdroj ČSÚ

Kvalifikační

  • Rozděluje jev na dvě části – nad a pod vymezenou hranicí
  • Postup:
    • 1. určí se průměr nebo střední hodnota intenzit jevu pro celé území kartogramu[1]
    • 2. ve stupnici se vyznačí rozdílným rastrem intervaly nad a pod střední hladinou[1]
      • při barevném řešení se volí pro hodnoty nad střední hodnotou odstíny teplé barvy, pod střední hodnotou odstíny barvy studené[1]
        • = použití divergentní barevné škály
    • 3. na závěr se obvykle vymezí zesílenou barvou území které mají intenzitu jevu nad a pod střední hladinou[1]
Jednoduchý pseudokartogram kvalifikační
Zdroj [1]
Použití kvalifikačního kartogramu při rozdělení nadprůměrných a podprůměrných hodnot. Zdroj: Atlas of United States Mortality

Selektivní

  • Použití při výskytu dvou nebo více vzájemně se doplňujících kategoriích jevu[1]
    • např. vystěhovalí/přistěhovalí, přírůstek/úbytek
  • Pro konstrukci proběhne selekce jedné kategorie jevu (např. vystěhovalí)
    • tato kategorie se zpracuje obvyklým způsobem (homogenního kartogramu)[2]
    • druhá kategorie se nezpracovává[2]
      • pokud je jako selektivní vybrána a zpracována veličina vystěhovalí, druhá (nezpracovaná) kategorie budou přistěhovalecké kraje
Jednoduchý pseudokartogram selektivní
Zdroj [1]
Jednoduchý selektivní pseudokartogram dle [2]

Tečkové

  • Rozdělení plochy kartogramu pravidelnou pravoúhlou sítíprůsečíky jsou středy teček znázorňovaných do kartogramu[1]
    • velikost teček znázorňuje intenzitu jevu
      • při špatném výpočtu velikosti teček se může vytvořit jednolitá skvrna ber vypovídající hodnoty
    • dochází ke zvětšování teček, ale jejich počet odpovídá síti[1]
      • = na rozdíl od tečkových kartogramů (u kterých se počet teček mění dle velikosti jevu) obsahují jednoduché tečkové kartogramy vždy stejný počet teček (dle sítě)!
Jednoduchý tečkový kartogram, zdroj [2]
Jednoduchý tečkový kartogram. Pozor na chybně vytvořenu stupnici, kdy kvůli přílišnému zvětšení teček není možné odečíst hodnotu.
Zdroj [1]

Geometrické

  • Rozdělení kartogramu do shodných geometrických obrazců (čtverce, šestiúhelníky)
    • = grid (síť)
Jednoduchý geometrický kartogram
Zdroj Wikimedia

2. Složené kartogramy/pseudokartogramy

  • Hodnoty dvou nebo více jevů – umožňuje jejich rychlé a snadné srovnání[1]
  • Vzniká překrytím dvou nebo více navzájem zřetelně odlišitelných jednoduchých (pseudo)kartogramů[1]
  • Stupnice musí být zpracována jednou výpočtovou metodou[1]
  • Grafický výstup musí být jasně rozlišitelný
    • např. jeden jev barevnými odstíny, druhý vodorovným rastrem, třetí svislým rastrem[1]
Příklad složeného kartogramu. Zdroj [3]
  • Pokud kartogram vyjadřuje vzájemný vztah znázorňovaných veličin, je označován jako kartogram vztahový[2]
  • Vztahové kartogramy se dále dělí na[2]:
    • kartogram složený korelační
    • kartogram složený pseudokorelační

Korelační

  • Závislost mezi jevy je prokázána statistickým výpočtem[2]
    • např. vztah teploty půdy a vzduchu[2]

Pseudokorelační

  • Závislost mezi jevy není prokázána výpočtem, vzájemný vztah je ovšem přesto logicky možný[2]
    • často je vztah zřejmý[2]
      • např. délka slunečního svitu a přírůstek dřevní hmoty[2]

3. Strukturní

  • Slouží ke zobrazení intenzity vnitřního členění jevu v území[1]
    • celá mapa se rozdělí na stejně široké rovnoběžné pásy, každý pás představuje 100 % jevu
      • jeho vnitřní dělení na různě široké pásy vyjadřuje strukturu jevu v procentech[1]
      • dělení pásů na části prováděno pomocí změny rastru nebo barvou[2]
        • uživatel musí dle stupnice odečíst hodnotu jevu v procentech[2]
  • Nejmenší jednotkou by měly procházet alespoň dva pásy[1]
  • Nevýhody
    • složitější konstrukce[1]
    • někdy nezřetelné malé procentní hodnoty v rámci pásu[1]
      • může být řešeno změnou stupnice (skoková)[2]
Strukturní pseudokartogram
Zdroj [1]
Strukturní pseudokartogram
Zdroj MUNI: prezentace Kartografická vizualizace – Kvantitativní údaje 2 – 2012: Převzato z Školní atlas České republiky

4. Tečkové

  • Využíván k vyjádření hodnoty jevu zhuštěním teček v dílčích celcích[1]
    • mění se počet teček v celku, nikoliv velikost teček
    • tečky mají stejnou hodnotu[2]
  • Součtem hodnot všech teček v dílčím celku lze zjistit hodnotu jevu[1]
Tečkový kartogram přirozený
Zdroj [1]
  • Při konstrukci se využívá variačního rozpětí souboru[2]
    • nedojde tak k zahlcení celků tečkami[2]
  • Variační rozpětí:
    • = rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou jevu v souboru[2]
    • Příklad použití: hypotetický kartogram počtu obyvatel v ČR na km2[2]
      • maximum 135 obyv./km2 (kraj Středočeský)
      • minimum 105 obyv./km2 (kraj Jihočeský)
      • rozdíl činí 30 obyv./km2 (135 – 105) = variační rozpětí je 30
      • tzn. kraj s minimem (Jihočeský) bude znázorněn prázdným polem, kraj s maximem (Středočeský) bude obsahovat 30 teček
  • V legendě musí být uvedena minimální hodnota jevu[2]
  • Předpokladem využití variačního rozpětí je neexistence dílčího celku bez výskytu jevu[2]
    • prázdná oblast je vyčleněna pro minimální hodnotu, nikoliv pro “nejsou data”

Přirozený tečkový

  • Tečky jsou vkládány do skutečných územních celků[2]
    • např. geografické jednotky, kraje, okresy…

Geometrický tečkový

  • Území je pravidelně rozděleno geometrickými obrazci (čtverci, šestiúhelníky)[2]
    • tečky jsou vkládány do těchto dílčích celků[2]
      • obdoba geometrického kartogramu jednoduchého, použití množství teček místo změny barvy

Pseudogeometrický tečkový

  • Do každého z územních celků je vložen geometrický obrazec (zpravidla čtverec) o konstantní ploše[2]
    • do geometrického obrazce jsou následně vloženy tečky[2]
    • jedná se o pseudokartogram – hodnoty nejsou vykresleny v celé ploše jednotky, ale pouze v tomto obrazci[2]

5. Čárové

  • Využíván k vyjádření hodnoty jevu zhuštěním čar v dílčích celcích[1]
    • obdobný jako tečkový, pouze tečky nahrazuje čárami[1]
  • Konstrukce a počet čar závisí více na tvaru území[1]
    • podlouhlý tvar potřebuje více pásů než kruhové území[1]
    • zásady tvorby odpovídají do značné míry tvorbě strukturních pseudokartogramů[2]
Čárový pseudokartogram.
Zdroj [1]
  • Území je rozděleno na pásy, každý z pásů obsahuje jednu či více čar[2]
    • intenzita jevu je určena počtem čar v pásu[2]
      • čáry mohou mít různou tloušťku dle intenzity jevu
    • šířka pásu by měla být v rozmezí 1 až 3 cm[2]
      • ale vždy menší, než šířka nejmenšího celku[2]
  • Šířka pásu v území se značí úsečkou kolmou k čarám[2]
    • nad úsečku s uvede číslo označující počet protnutých čar[2]
  • V legendě musí být uveden vztah čáry a vyjadřované hodnoty[2]
    • např. 1 čára odpovídá 10 obyv./km2
Čárový pseudokartogram dle [2]

Diagramové (pseudo)kartogramy

  • Jev je znázorněn v diagramech

1. Diagramový kartogram

  • = diakartogram, kartografický diagram
    • na pomezí mezi kartogramem a diagramem
  • Jev je vyjádřen v diagramových znacích lokalizovaných do optických center areálů nebo do bodů výskytu[4]
    • Velikost diagramu je úměrná absolutním hodnotám jevu (metoda diagramu)[4]
    • Výplň diagramu odpovídá relativním hodnotám daného jevu[4]
Diagramový kartogram.
Zdroj [4]
Příklad diagramového kartogramu
Zdroj Axios.com

–> Zpět na rozcestník kartografie

Zdroje

[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 8 – Stupnice. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Voženílek, V., Kaňok, J., a kol.(2011): Metody tematické kartografie – Vizualizace prostorových jevů. Kartogramy. Univerzita Palackého v Olomouci, 216s. 9788024427904
[3] Jaroš, Lysák: Kartogram. Moderní geoinformační metody ve výuce GIS, 2014, dostupné zde.
[4] J. Pravda: O aplikáciách kartogramovej metody. Geografický časopis, 56, 2004, 4, 14 figs., 31 refs.