Barvy v kartografii

  • Dva základní principy[1]:
    • 1. Použití zavedených znakových klíčů
      • standardizované barevné provedení
        • geologické, navigační, letecké mapy
    • 2. Vlastní řešení znakového klíče
      • barvy znaků by se měly maximálně přibližovat jejich přirozené podobě[1]
      • použití pouze pokud neexistují zavedené standardy
      • možné využití barevného motivu zbytku práce
        • barvy navazující na provedení zbytku atlasu, …

Kvalitativní jevy

  • Intenzita barev se musí pohybovat v úzkém intervalu
    • žádná barva nevynikne ani nezanikne
  • Intenzivnější barvy se používají pro malé plochy, velké plochy naopak méně intenzivně[1]
  • Velké plochy vykreslovat světlými, málo sytými odstíny
    • vytvářejí odlehčený podklad pro bodové a liniové znaky[1]
  • Malé plochy vykreslovat tmavýmu a sytými odstíny
    • malé plochy obvykle vyjadřují krajní možnosti rozšíření jevu nebo kvalitativně důležité objekty[1]
      • sídla, průmysl, …
  • Bodové a liniové znaky vykreslovat pouze tmavými sytými tóny[1]
    • pro lepší čitelnost

Kvantitativní jevy

Pravidla pro tvorbu kartogramů jsou vyčleněna ve vlastní kapitole

  • Zásada: čím vyšší intenzita jevu, tím vyšší intenzita barvy[1]
  • Nutné použít takové odstíny, jejichž intenzity se pohybují v dostatečném rozsahu[1]
    • např. pro zelenou je znak schopen rozlišit nejvíce prahů[1]
  • Optická váha všech barevných ploch musí být dostatečně rozdílná[1]
    • aby místa s nejvyšší hodnotou jevu vynikly, ale zároveň nesmí místa s malou intenzitou zanikat[1]
  • Časté použití teplých barev pro vysoké hodnoty a studených pro nízké
  • Ideální je použití odstínů jedné barvy
    • nejsvětlejší odstín pro nejnižší hodnoty
    • je-li nezbytné použít více barevných odstínů, volí se barvy ve stejné části spektra[1]
      • čtenář ve stupnici nesmí vidět kvalitativní význam
      • pro více barevných tónů musí být studené barvy pro nízké nebo záporné hodnoty, teplé naopak…
      • při použití vícero odstínů musí být brán ohled i na optickou váhu barev
  • Pro vyjádření vertikálních vlastností jevů se používá vjem hloubky[1]
    • např. pro výšku stromů
    • stupnice zelená-žlutá-oranžová-červená

Použití bílé a černé barvy pro plošné znaky

  • Pouze ve specifických případech[1]
    • bílá vyjadřuje obvykle absenci jevu/absenci měření[1]
    • černá je moc absolutní – nelze ji překrýt běžným popisem či oddělit běžnnou (tmavou) hraniční linií[1]
  • Je třeba zvážit, zda si použití těchto barev situace vyžaduje[1]

Propadání barev

  • Jedná se o chybu při sestavování stupnic kvantitativních jevů[1]
    • jedná se o porušení pravidla čím vyšší intenzita jevu, tím vyšší intenzita barvy
Horní stupnice – správně seřazené intenzity.
Spodní stupnice – prostředné 3. kategorie má větší intenzitu než 4..
Ideální sklon křivky by měl být 45 – 60°.
Zdroj [1]

–> Zpět na rozcestník kartografie

Zdroje

[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 5 -Barvy v mapách. Geobusiness 1/2007 – 12/2008