Barevné modely

Člověk je schopen vidět až 168 mil. barev_[1]
- najednou ovšem rozezná jen zhruba 10 tisíc _[1]
- různá citlivost na různé barvy
Barevné modely nejsou schopny zachytit všechny barvy
Prostor dosažitelných barev nazýváme Barevný gamut
- pro různé modely a zařízení je různě velký
- barvy za hranicí gamutu zobrazuje v sousedním odstínu, který dokáže popsat _[1]
  - například základní barva v RGB modelu – červená, jen v modelu CMYK za hranicí gamutu _[1]

Modely slouží pro organizaci barev a vymezení jejich odstínů, které dokážeme vytisknout, vnímat nebo zobrazit na monitoru_[1]
- jde o principy kombinace základních barev, odstínů, jasu a sytosti v počítačové grafice_[1]
- popisují způsob namíchání základních barev aby bylo dosaženo co nejreálnější barvy_[1]
Prvním modelem byl model CIE 1931
- ve 2D zobrazoval všechny barvy s plným jasem
V současnosti používáme 4 základní modely – RGB, CMYK, HSV, CIE_[1]
- každý se hodí pro jiný typ použití
Modely lze dělit podle principu, nakterém jsou založeny_[1]
- modely založené na fyziologii lidského oka
  - CMYK, RGB
- modely založené na fyzikálním měčení spektrální odrazivosti
  - CIE
- psychologické a psychofizikální modely
  - HSV (HSB)

Pracuje jen s tónem barvy a sytostí _[1]
Křivka ve tvaru podkovy_[1]
- všechny barvy spektra od červené po fialovou
  - přirozené barvy
- na spojnici krajních bodů křivky
  - nepřirozené barvy (nevyskytující se po rozkladu světla hranolem)

Aditivní model
- kombinuje světla třech základních barev – červené, zelené a modré (RGB)
  - podle tří typů čípků v lidském oku
Intenzita každé základní barvy bývá vyjádřena v číselném formátu 0 až 255_[1]
- bílá barva – 255, 255, 255
- černá – 0, 0, 0
Nejčastěji zobrazován jako RGB krychle
- osa x – červená, osa y – zelená, osa z – modrá
Používání v monitorech a projektorech
- v zařízeních vyzařujících světlo
Varianty modelu
- model nebyl přesně specifikován, vzniklo více modelů používajících jiné odstíny základní barvy _[1]
- sRGB
  - standardní model pro Windows
- AdobeRGB
  - větší gamut, zejména v zeleno-modré

Substraktivní model
- založen na schopnosti barev pohlcovat světlo
- složením čtyř pygmentů – azurová, purpurová, žlutá a doplňková černá (CMYK)
  - Cyan, Magenta, Yellow a K – černá (Key)
Složením základních barev vzniká černá (narozdíl od RGB – bílá)
- platí v ideálním případě – reálná CMY barviva ale dohromady vytvoří jen tmavě šedou, samostatná černá je navíc podstatně ekonomičtější_[3]
  - proto K – černá – doplňková barva
Zastoupení barev v modelu určují procenta jednotlivých složek
Nejčastěji pro tiskárny

Vychází z lidského vnímání barev
Pro vyjádření barvy se používá číselné vyjádření odstínu, jasu a sytosti_[2]
- H – hue, S – saturation, V (B) – Value (Brightness)
- nepoužívá dílčí barvy jako RGB a CMYK, ale hodnoty základních proměnných
Nejčastěji používán v grafických aplikacích
- výhodou je možnost korekce jasu a sytosti bez změny odstínu
  - člověk si dokáže představit, jak bude vypadat daná barva po přidání jasu, ale jen těžko si představí, jak bude daná barva vypadat po přidání např. zelené složky – vhodné pro barevné korekce
Odstín vyjádřen barevným kruhem ve stupních
- 0 – 360
Sytost a jas vyjádřena v procentech
- 0 – 100 %

[1] WIKISOFIA.CZ: Reprezentace a vytváření barev . Dostupné zde.