
- Umístění popisu nejlépe vlevo nahoře nad bodem
- ostatní pozice viz. obrázek
- Vzdálenost mezi znakem a vztažným bodem popisu je konstantní[3]
- Směr popisu zpravidla vodorovně – rovnoběžně s dolním okrajem mapového pole[2]
- výjimka jsou mapy se zeměpisnou sítí – popis může být veden rovnoběžně se sítí[2]
- u topografických map by měl být rovnoběžný s dolním okrajem mapy[4]
- u obecně zeměpisných map rovnoběžný s rovnoběžkami[4]
- výjimka jsou mapy se zeměpisnou sítí – popis může být veden rovnoběžně se sítí[2]
- Nepoužívá se prokládání písmen (ani slov)[5]
- Popis výškových kót je specifický a neodpovídá obecně používaným pravidlům
- název přímo nad znakem (pozice 5), číselná kóta pod znakem (pozice 6)
- Znaky obsahující v sobě písmo (figurální znaky) se neřídí pravidly pro popis[1,5]
- H – nemocnice, P – parkoviště, i – infocentrum, …
- Pokud jsou použity vodící linky – nedotýkají se kartografického znaku a nemají šipku[5]
- tloušťka linky max. 2,5 bodu[5]


–> Zpět na rozcestník kartografie
Zdroje
[1] Kaňok, Voženílek: Seriál Chyby v mapách. 5 – popis a písmo v mapách. Geobusiness 1/2007 – 12/2008
[2] Bláha, Jan. (2013). Tvorba map ve věku geoinformačních systémů (5. část): Popis v mapě. Geografické rozhledy. 22. 12-13.
[3] ČVUT: Kartografie: e-learninový portál o tvorbě map. Dostupný zde.
[4] Lysák, J.: Popis na mapách. Moderní geoinformační metody ve výuce GIS, 2016. Dostupné zde.
[5] Voženílek, V., Kaňok, J., a kol.(2011): Metody tematické kartografie – Vizualizace prostorových jevů. Popis v mapách. Univerzita Palackého v Olomouci, 216s. 9788024427904
[6] Souček: Typografie pro kartografy – část 3. ArcRevue 3/2014. Dostupné zde.